Kamarádova pomocná tlapa

28. listopadu 2011 v 16:30 | Charlotte Evans
Jen tak pro navození atmosféry sem dávám jednu z mých jednorázovek... Líbí?

Zamrkal. Postupně otevřel obě oči. Jako vždy, bolelo ho celé tělo. I když… I když snad možná trochu méně…
S hrůzou v odčích pohlédl na dlouhý šrám, táhnoucí se mu po celé paži. S obavou si sáhl na čelo a ucítil obrovskou bouli. Přestože viděl a cítil následky včerejší noci, připadal si jinak.
Připadal si lépe. Pátravě se rozhlédl okolo sebe, aby objevil, co je důvodem onoho lepšího pocitu. Najednou si to uvědomil! Pod hlavou cítil cosi teplého. Otočil se na bok a zahlédl černou srst.
Pomalu se vztyčil. To co spatřil ho víc, než překvapilo. Na dřevěné podlaze v Chroptící chýši ležel pes. Obrovský, medvědovitý, černý pes.
Promnul si oči. Pes tam pořád byl a klidně oddechoval. Lupin se potichu postavil na nohy. Nebylo mu to nic platné… Tento pohyb už pes zaregistroval a v mžiku vyskočil na nohy.
V mžiku byl u Remuse. Posadil se mu k nohám a věrně na něj plazil jazyk. Remus si dodal odvahy a sklonil se k němu: "No… Hodej pejsek!" prohlásil, když se pes nechal neohrabaně podrbat za ušima.
Bezmyšlenkovitě drbal a hladil psa a přemýšlel. Kde se tu ten pes vzal? V Bradavicích nikdo psa mít nemůže… Jen Hagrid má Trhače… Ten má sice černou srst, ale není tak chlupatý ani přátelský… A u nikoho z Prasinek ještě tohohle psa neviděl… Že by byl toulavý? To ale nevysvětluje, jak se dostal dovnitř a že byl tak přítulný! Remus pohlédl na hodiny na zdi, jež byly ochráněny proti zničení, takže byly jediný celistvý nábytek v místnosti. Bylo půl deváté. Ošetřovatelka už musí mít strach! Vždyť obvykle chodí do hradu už kolem osmé!
Vstal, a už chtěl odejít, když si všiml, že pes si taky stoupl.
"Ne… Ty se mnou nemůžeš… Psi jsou v Bradavicích zakázaní…"
Pes ale, jakoby nerozuměl, dál vrtěl ocasem, a kdykoliv se Remus pohnul, on za ním.
"Ne, pejsku. Opravdu to nejde! Kdyby tě někdo viděl, já bych dostal školní trest a tebe by zavřeli bůhví kam!"
Pes ale neztrácel optimismus a vesele štěkal dál. Remus zoufale pohlédl na hodiny na zdi. Bylo třičtvrtě na devět. Jestli hned nevyrazí, přijde madame Pomfreyová sem, a najde tu jeho, i psa.
"Hele, prosím! Musíš tu zůstat! Kdybys šel se mnou, akorát bysme oba dva měli průšvih!"
Teď konečně pes se štěkotem odběhl do hlubin Chroptící chýše. Remus si oddechl, sebral plášť, přehozený přes židli, a sešel do tajné chodby vedoucí k vrbě mlátičce.
Už šel chodbou dvě minuty, takže každou chvíli by měl spatřit východ… Zaslechl zvuk, jakoby někdo upustil na zem jehlu v prázdném sále, kde se vše rozléhá.
Otočil se. Neviděl ale nic jiného, než tmu. Černou a neprostupnou tmu. Otočil se zpět a chtěl pokračovat v chůzi, když…
Když v tom ho něco povalilo na zem. Sykl. Při pádu se mu do rány na ruce dostal štěrk.
"Pomoc! POMOC!" rozkřičel se Remus, přestože mu bylo jasné, že ho nikdo neuslyší. Zvedl tvář ze země a pokusil se rozhlédnout kolem.
Najednou se celou chodbou ozvalo radostné zaštěkání a Remus slyšel, jak cosi dopadlo na kamennou podlahu. Vzápětí pocítil hrubý jazyk na tváři. 'Ten pes!' blesklo mu hlavou.
"Slez ze mě, hafane!" zasípal, nemohl dýchat, neboť ho pes celou svou vahou přimáčkl k zemi. Pes poslušně slezl. Jakmile byl Remus na nohou, prosmýkl se však pes kolem něj zmizel ve tmě.
"Počkej! Tam nesmíš! Uvidí tě!" Remus si povzdychl a dal se do běhu chodbou, jenže nestačil udělat ani pět kroků a už před sebou ve tmě rozeznal strnulou psí siluetu.
"Hele, musíš se vrátit! Do hradu se mnou nemůžeš!" po tomto kázání ho chtěl ještě chlácholivě pohladit, když rukou zavadil o jakési dřívko. Prsty přejížděl po dřevě, až se dostal k psovu čumáku.
'Drží to dřevo v zubech!' došlo mu.
Sevřel pevně prsty kolem proutku a zatáhl. Chtěl vytáhnout násilím ono dřevo z psova sevření, jenže ten, jakmile spatřil, že Remus proutek uchopil, otevřel tlamu a nechal si bez protestů dřívko vzít.
Remus se snažil zaostřit na proutek, který držel v ruce. A v tom ho poznal! Byla to jeho hůlka! Zapomněl ji v Chroptící chýši… Ale jak ji tam mohl zapomenout?!
Pes hlasitě zaštěkal a tlapkou hmátl po hůlce. A vtom to Remuse napadlo! Zastírací kouzlo! Jemně klepl psa hůlkou do hlavy a špitl zaklínadlo. Za chviličku už psa neviděl.
"Hele, abych na tebe nevolal 'Pse!', měl bys mít jméno… Co takhle… Čmuchal - tu hůlku jsi vyčmuchal fakt skvěle…" zasmál se.
Čmuchal souhlasně štěkl.
"Hele, a drž se u mě! Nechci, aby ses mi ztratil!"
Teď už se konečně Remus vydal chodbou k hradu s neviditelným psem v závěsu za sebou.
Když konečně Remus zmáčkl suk na kmeni vrby, pes se nadšeně rozštěkal a z toho, jak se štěkání linulo ze všech stran, Remus usoudil, že určitě pobíhal okolo jako blázen.
"Čmuchale! K noze!" sykl tiše Remus a vzápětí ucítil, jak se mu cosi otřelo o nohu.
"A teď pojď! Já musím ještě za madame Pomfreyovou, takže pak ale radši počkej na chodbě." Čmuchal v odpověď krátce štěkl, Remus se usmál a vyšel k hradu.
->o
U madame Pomfreyové to dopadlo celkem dobře, až na to, že se divila, že je Remus poškrábaný méně než obvykle. Ten se tomu velice divil - škrábanec na ruce vypadal dost zle, ale madame Pomfreyová ho ujistila, že má štěstí, když nevidí, v jakém stavu má občas záda…
Cestou do nebelvírské věže potkali jen primuse Franka Longbottoma, který si s Remusem v pohodě v klidu popovídal a psa - nebo alespoň psích zvuků si nevšiml.
Buclatá dáma Remuse vřele přivítala s tím, že dnes se skvěle vyspala, protože všichni žáci vstávali až po osmé.
Remusovi zkrátka vše vycházelo… Teď se jen modlil, aby kluci nebyli v ložnici - Čmuchala jim chtěl představit až později…
Opatrně vyšel schody a přitiskl ucho na dveře pokoje. Ticho. Určitě tam nebyli! James ani Sirius nedokázali být zticha déle než pět vteřin…
Remus tedy otevřel dveře ložnice a neviditelný pes se mu prosmýkl kolem nohy.
"Počkej, Čmuchale! Tady už nemusíš být neviditelný! Pojď! Ke mně!"
Čmuchal přiskočil a velikou hlavou přátelsky žďuchl Remuse do kolena tak, že málem upadl. Remus rukou nahmatal psí hlavu a klepl do ní hůlkou stejně jako předtím.
Za chvíli už před Remusem stál černý pes, který se mu zdál ještě větší, než v Chroptící chýši.
Lupin přešel ke své posteli a posadil se na ní. Pes ho okamžitě následoval a hned po výskoku na postel na ní začal vyvádět a kňučet ten svůj psí vzkaz "Pojď si hrát!"
Remus si ale povzdechl, a to tak usedavě, že pes k němu zezadu přiskočil, položil mu tlapy na ramena a jemně ho žďuchl do hlavy na znamení, že poslouchá.
"To je složité, Čmuchale… Mí nejlepší kamarádi - James, Sirius a Peter, ti se ti budou líbit, s Jamesem a Siriusem je strašná legrace a Peter má vždycky něco na zub - no tak ti nejlepší kamarádi se rozhodli, že se kvůli mně stanou zvěromágy, ale já se strašně bojím, aby se jim něco nestalo - první přeměna se vždy může dost ošklivě vymknout z rukou a nesnesl bych, kdyby kvůli mně měl třeba James nadosmrti na ramenou peří… Prostě se bojím té první proměny - ta bývá nejtěžší…"
"Tak si z toho nic nedělej, Reme! Zvládnul to i Peter…"
Remus se zděšeně ohlédl a za sebou spatřil Siriuse a podle všeho, Čmuchal byl pryč…
"Co - Jak -" ptal se Remus a pak mu to došlo! "Ty - Tos -"
Sirius jen přikývl a rozesmál se štěkavým smíchem. A takhle to dopadá, když vám kamarád místo pomocné ruky podá pomocnou tlapu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penelope Eleanor O'Connel Penelope Eleanor O'Connel | Web | 28. listopadu 2011 v 18:06 | Reagovat

Překrásná povídka, já to hnedka tušila, že je to Sirius. Moc hezky napsané! :D

P.S.: Tenhle dess je krásný a určitě má cenu ho dodělat. ;-) Pokud se ti líbí není co řešit. :D ;-)

2 Pája Pája | 8. prosince 2011 v 21:26 | Reagovat

Já bych brala nějaké Dramione ;)

3 Cassie* Cassie* | Web | 11. prosince 2011 v 14:08 | Reagovat

Náááááááádherná poviedka :))
A aj layout dokonalý..:)

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 16:15 | Reagovat

[3]: Dvakrát díky :-)

5 Beltrix Beltrix | Web | 3. listopadu 2012 v 18:19 | Reagovat

Já jsem taky od začátku věděla, že ten pesan je Sirius. Ale nutno podotknout, že povídka je napsaná krásně, prostě super oddechovka. :-)
A brala bych design s Luciusem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama